Při čtení filosofického románu "Hejno bez ptáků - Příběh" od Filipa Douška jsem narazil na pasáž,

kde hlavní postava čte fiktivní odbornou publikaci o kostele sv. Mikuláše v Praze.

​

Kolektiv autorů – Domy, tváře doby. Průvodce symboly v architektuře, 2003. Svazek 4: Úřad a instituce,

str. 136–138.

 

Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze byl postaven na vrcholu baroka mezi léty 1732

a 1737.

…

Symbolika svatého Mikuláše zvlášť zřetelně vyniká ve světle dějin. V základech barokní stavby leží ruiny gotického benediktinského kostela, který byl zase postaven na místě románské svatyně z 11. století.

Tyto tři na sebe navazující stavby sdílejí nejen místo a funkci,

ale, tvarované jednou vírou od třetího století téměř nezměněnou, i podobný půdorys a architektonické symboly. Průnik těch tří v čase následujících svatyní je tak možno považovat za samostatnou abstraktní stavbu. Je pevnější než kostely kamenné (už dva předchozí přežila) a každý symbol

v ní má přesné místo.

​

Pojem "abstraktní stavba" mě okamžitě upoutal a chtěl jsem ho nějak znázornit. Začal jsem do sebe

prolínat modely nejrůznějších staveb. Od začátku jsem pracoval s architekturou jako symbolem určité skupiny (kultura, náboženství. stát), a často se až příliš explicitně snažil znázornit různé střety a konflikty,

ať už historické (např. válka v Jugoslávii či 2. sv. válka (16 modelů)), či aktuální (ukrajinský konflikt,

kulturní střety související s migrační krizí). Na závěr mého dvouletého bádání a snahy jsem se vrátil

k prvotní jednoduché myšlence, a vytvořil model tří chrámů - Katedrály Notre-Damme v Amiens,

Modré mešity v Istanbulu a Nové synagogy v Plzni slitých do sebe, tvořící jednu srostlou stavbu.

Pro účely klauzury jsem výsledný model pomocí 3D tisku převedl do reálného světa a umístil

ho do prostoru společně s videoinstalací fyzicky nemožných průletů skrze model.